E-learning je velmi populární způsob digitálního vyučování, které probíhá prostřednictvím moderních počítačových technologií a za použití celosvětové internetové sítě. Jeho formy, ale i historie, jsou velmi rozmanité. Přečtete si komplexní publikaci o tom, co je to e-learning, jaké má podoby a definice nebo kde je možné ho efektivně využít. V článku se také dozvíte detailní historii e-learningu od jeho kořenů, které má na svědomí Sir Isaac Pitman, přes historicky první výukové stroje a software, jeho zavedení do škol, státní správy a firem až po současný celosvětový rozmach.
Slovní spojení e-learning (anglicky Electronic Learning) znamená v doslovném překladu e-učení (elektronické učení či vzdělávání). Ekvivalent e-učení se ale v českém prostředí příliš nepoužívá. Mimo pojem e-learning se můžete setkat spíše s výrazy online školení, online kurzy, e-školení či e-kurzy.
„Současný e-learning je netradiční způsob vzdělávání prostřednictvím softwarové aplikace, která je zároveň využívána k online distribuci a sdílení studijního obsahu a řízení elektronické výuky.”
Pochopení e-learningu je zcela jednoduché. Jedná se o různé druhy vzdělávání, které probíhají za využití elektronické informační a komunikační technologie. Nejčastěji to mohou být počítače, tablety nebo mobilní telefony, které jsou navíc propojené na internet. Student tak realizuje školení nebo testování vědomostí přes e-learningový software nebo online aplikaci přímo ve svém zařízení - počítači. V dnešní době se také někdy používá pojem m-learning, což je obdoba e-learningu, s tím rozdílem, že výuka probíhá na mobilním zařízení.
Vznik pojmu “e-learning” se datuje na říjen roku 1999, kdy byl poprvé použit na semináři v Los Angeles, který tehdy pořádala společnost CBT Systems, Inc. E-learning se začal postupně nazývat také jako “online nebo virtuální vzdělávání”. Tyto výrazy měly specifikovat způsoby, jakými se budou lidé učit na základě využití nových počítačových technologií, které umožňují interaktivní vzdělávání a individuální tréninky online přes internet nebo prostřednictvím jiných elektronických médií, jako je intranet, extranet, interaktivní televize, CD-ROM apod.
„Rok 1999 ale není na začátku samotné historie e-learningu. Jeho rané formy se začaly objevovat již v 19. století.“
Prostřednictvím této časové osy se můžete podívat na skutečný historický vývoj e-learningu.
E-learning má kořeny už v 19. století našeho letopočtu. S prvními jeho znaky totiž přišel v roce 1840 významný anglický učitel Sir Isaac Pitman, který byl známý hlavně tím, že vymyslel široce využívaný zkratkový systém, tzv. Pitmanovu zkratku (anglicky Pitman shorthand), nebo-li Těsnopis (anglicky Shorthand). Tuto formu psaní, při níž se používaly zkratkovité symboly, vyvinul Pitman s cílem zefektivnit a zrychlit korepsondenci. Těsnopis začali hojně využívat lidé, jejichž práce se týkala psaní - například sekretářky, novináři, poštovní doručovatelé apod.
Sir Isaac Pitman (4.1.1813 - 22.1. 1897) - svého času anglický učitel a vývojář zkratkového systému - těsnopisu, víceprezident Vegetarian Society, v roce 1894 povýšen do šlechtického stavu královny Viktorie.“
V době Pitmanovy slávy začal rozvoj individualizované výuky, při níž docházelo k tomu, že její účastníci začali být méně nebo zcela nezávislí na učitelích. Roku 1840 byla ve Velké Británii založena a otevřena úplně první korespondenční škola svého druhu v Evropě, která nesla jeho jméno - Sir Isaac Pitman Correspondence Colleges. Jejím posláním byla výuka a sdílení znalostí týkající se právě těsnopisu.
V druhé polovině 19. století docházelo díky stále více šířícímu se rozvoji poštovních služeb ke vzniku škol také v Německu a Rakousko-Uhersku. Jejich cílem byla výuka jazyků a obchodní disciplíny. Postupem času se začalo vzdělávání v oblasti korespondence rozšiřovat do severní Evropy a až teprve potom do USA a nakonec do Francie.
V roce 1924 byl vynalezen první zkušební stenografovací stroj, který sloužil pro psaní těsnopisem.
V roce 1954, Burrhus Frederic Skinner, harvardský profesor, vynalezl výukový stroj, který umožňoval školám spravovat naprogramované instrukce pro své studenty.
Rok 1960 byl pro e-learning historicky významným přelomem. Stál totiž u zrodu internetu, který byl v této době zároveň jeho synonymem. S internetem přišli američtí vojenští specialisté, kteří ho vymysleli pro přenos a sdílení informací. První internetová síť pak byla spuštěna na Univerzitě Illinois a sloužila pro komunikaci studentů a učitelů a distribuci vzdělávacích materiálů. V tomto roce byla také světové veřejnosti představena první výuka vedená prostřednictvím počítačového programu - softwaru. Tento školící program se nazýval „CBT program - Computer Based Training Program„ (česky: výcvikový program pomocí počítače). Byl známý též jako „PLATO - Programmed Logic for Automated Teaching Operations“ (česky: logicky naprogramovaný pro automatizovaný učební provoz). Původně byl tento první e-learningový software naprogramovaný právě pro studenty a učitele University of Illinois.
Historicky první e-learningové systémy byly vyvinuty pouze proto, aby poskytovaly studentům informace o vzdělávání. S příchodem 70. let však nastal další historický průlom - začaly být více interaktivní. Na Open University ve Velké Británii se snažili využívat e-learning co nejvíce a jejich systémy byly zaměřeny spíše na dálkové vzdělávání.
Dříve byly studijní materiály posílány poštou a též korespondence mezi žáky a učiteli probíhala výhradně dopisováním. Jenže s rozmachem internetu začala Open University nabízet a používat širší škálu interaktivního vzdělávání - například mnohem rychlejší korespondenci se studenty prostřednictvím elektronické pošty (e-mailu). Navíc tato škola zpřístupnila zhruba jednomu tisíci studentů ročně online kurzy pod názvem “Úvod do informačních technologií”.
Ke konci 20. století, kdy došlo v USA k historicky prvnímu masivnímu zavedení osobních počítačů a internetu, se začaly hojně rozšiřovat e-learningové systémy a jiné nástroje elektronické výuky.
První operační systém MAC od společnosti Apple, který v roce 1980 umožnil téměř každému jednotlivci mít doma vlastní počítač, výrazně zvýšil zájem o vzdělávání ve výpočetní technice a zdokonalování práce s ní. V následující dekádě se začalo virtuální výuce opravdu dařit, protože lidé získali přístup k obrovskému množství online informací, které se postupně objevovaly na internetu. To byla obrovská příležitost právě pro e-learning, ale také jeho samotné uživatele, kteří se jeho prostřednictvím mohli naučit spousty nových věcí, ke kterým buď neměli přístup nebo bylo velmi obtížné se k nim dostat.
Na počátku 90. let došlo k velké modernizaci světového vzdělávání, protože mnohé školy začaly zavádět dálkové online studium přes internet. To umožnilo vzdělávání lidí s geografickým a časovým omezením, což vedlo k podstatně širšímu publiku studentů. Pokrok nových a moderních technologií pomohl vzdělávacím institucím snížit náklady, a to zejména na distanční vzdělávání. Nemalých úspor se dočkali také studenti.
Velkou roli v historii e-learningu hrály také vysoké školy v USA, které do něj během 90. let investovali miliony dolarů (Newyorská univerzita 20 mil. USD, Kolumbijská univerzita 40 mil. USD, Cornelská univerzita 12 mil. USD). Příliš velké investice do e-learningu a podpory online vzdělávání ale selhaly na nedostatečné důvěře vyučujících a zároveň jejich malé počítačové gramotnosti. S e-learningovým projektem ale uspěla například univerzita ve Phoenixu, jejíž specializací bylo zaměření na obchodní segment a zdravotnictví.
Zcela jinak se na vývoj e-learningu dívaly Evropské instituce a představitelé Evropské Unie. Stejně jako v USA se rozvojem a zdokonalováním e-learningu zabývaly především vysoké školy a univerzity, a díky jejich iniciativám a plánům ho dokázaly prosadit u vrcholných evropských představitelů a politiků. Ti si těchto iniciativ všimli a uvědomili si velký potenciál informačních a komunikačních technologií (IT/ICT).
V květnu roku 2000 podepsali členové Evropské Unie tzv. Lisabonskou strategii, která pro všechny členy EU znamenala závazek, jehož cílem bylo se do roku 2010 proměnit v nejvíce konkurenceschopnou a nejvíce dynamickou ekonomiku, která bude založena na znalostech a dovednostech se zlepšenou zaměstnaností a sociální soudružností. Jednou z částí této strategie byl také program zvaný “eEurope”, jehož úkolem bylo podpořit využívání internetu, a to zejména v elektronickém nakupování a obchodování, elektronizaci státní správy a zdravotnictví, ale také vzdělávání prostřednictvím e-learningu.
Kolem roku 2000 se dostal e-learning také do firem, které pochopily, že i pro ně představuje výraznou úsporu času a finančních prostředků. Začaly online školení využívat pro nejrůznější vzdělávací kurzy svých zaměstnanců. E-learning dostal další rozměr v podobě zlepšování a rozšiřování znalostí a dovedností loajálních zaměstnanců. Stalo se výhodným pro obě strany. Firmy snižovaly náklady a posilovaly znalosti svých zaměstnanců a zaměstnanci se v podstatě bezplatně vzdělávali.
V tomto období se tedy dostal e-learning na své výsluní a jeho povědomí v široké veřejnosti začalo být opravdu významné. Milénium se dá považovat za největší boom e-learningu.
Plánem Evropských zemí podle vzoru programu eEuropa bylo do roku 2005 zavést elektronizaci státní správy (e-government) a zdravotnictví (e-health), ale také rozšíření služeb elektronického vzdělávání ve školách (e-learning). eEurope 2005 si vymezuje směry a oblasti, které mohou veřejné politice přinést přidanou hodnotu a stanovuje si za prioritu připojení veřejné správy, školství a zdravotnictví k širokopásmovému internetovému připojení. Jedním z hlavních cílů je také prověření legislativy, která se týká elektronického obchodování a vytvoření specializovaného týmu odborníku, která bude řešit kybernetickou bezpečnost.
Mezi lety 2000 - 2010 e-learning zavádělo čím dál více firem, a to nejen velké korporace, ale i malé firmy, které využívaly služeb online školení zejména od specializovaných outsourcingových firem.
Na grafu z Google Trends můžete vidět, jak se od roku 2004 do roku 2010 snižoval zájem o e-learning na internetu. Bylo to způsobeno tím, že lidé už e-learning dobře znali a měli ho ve firmách a jiných společnostech pevně zavedený. Trh byl konečně uspokojen až od roku 2011.
E-learning se stal velmi populárním nástrojem také pro výuku dětí, a to prostřednictvím různých počítačových aplikací a her - abeceda, pravopis, matematika, čeština, fyzika, cizí jazyky, výtvarná výchova, logické hry atd.
Historie e-learningu v České republice začíná zhruba v roce 2000, kdy došlo v Evropské unii k realizaci projektu eEuropa a elektronizaci státní sféry. V stejné době bylo v České republice založeno několik e-learningových projektů, přičemž největší význam měly zejména ty na akademické půdě. Asi mezi nejznámější patřil projekt “Virtuální univerzity”, který realizovali tři fakulty: Ekonomická fakulta VŠB-TUO Ostrava, Přírodověcká fakulta OU Ostrava a Obchodně-podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Karviné. Hlavním cílem tohoto projektu byla implementace kombinovaného studia, které spojovalo prezenční a distanční formy výuky.
Pro historii e-learningu v České republice měl také svůj význam e-learningový portál “eLearning.cesnet.cz”, který už v současnosti ale nefunguje. Na ČVUT v Praze se zabýval jeho metodikou a poskytováním praktických online školení v systému WebCT, který byl svého času jedním z nejpoužívanějších e-learningových systémů.
Historie e-learningu byla opravdu velmi pestrá a jeho využití se postupem času rozšířilo téměř do všech podnikatelských činností, škol i veřejných služeb. V krátkosti si ještě představíme oblasti, ve kterých se využívá nejvíce.
Distanční vzdělávání - domácí příprava na vyučování zejména žáků, kteří studují mimo denní obory, ale i všech ostatních, kteří nemají možnost se zúčastnit prezentací a přednášek.
Adaptace nových studentů - testování studentů, kteří se potřebují přidat do nové třídy a rychle zorientovat v probíraném učivu.
Podpora studia - podpůrný doplněk prezentační výuky pro zlepšení kvality dovedností a studijních výsledků.
Ověřování znalostí - velmi efektivní a rychlý nástroj pro testování studentů a jejich reálných znalostí a dovedností.
Zadávání úkolů - centrální řešení pro koordinaci, správu a vyhodnocování úkolů a zadávacích prací, včetně bezpečnosti a zálohování dat.
Výuka práce se softwarem - školení práce s nejrůznějšími počítačovými programy, ať už se jedná o Office, Windows, Linux, Mac či grafické programy Adobe Photoshop apod.
Interaktivní e-learning - velmi populární se stal také interaktivní e-learning, který spočívá v tom, že student a učitel spolu mohou při výuce komunikovat elektronicky, například na přednáškách. Student tak může v reálném čase reagovat na výuku - může se třeba “elektronicky” přihlásit (zvednou ruku) k vysvětlení látky nebo rychle odpovídat na otázky ve vědomostním testu, a to odesláním odpovědi po síti. Interaktivní e-learning se používá též pro online kurzy různých zaměření. Kurzy jsou obohacené o grafiku, do které jsou zakomponovány interaktivní prvky a student má možnost rozhodovat o jeho průběhu. Naše společnost používá interaktivní grafiku ve svých online kurzech bezpečnosti práce - podívejte se.
Zákonná a profesní školení - povinná a zákonem stanovená školení jsou skvělou příležitostí, proč využít e-learning. Díky němu je totiž možné ušetřit nemalé finanční prostředky a spoustu času, a to hlavně u velkých firem a korporací. V tomto případě se jedná například o školení řidičů, bezpečnosti práce, požární ochrany, první pomoci a jiné kurzy, které lze absolvovat z pohodlí pracoviště každého zaměstnance.
Odborné certifikace - možnost získání certifikátu pro specializované a odborné znalosti například v oblasti webové analytiky (Google Analytics, Google AdWords apod.).
Interní školení - vhodné zejména pro výuku a udržování znalostí a dovedností specifických pracovních postupů a technologií, které pomáhají udržet loajální a klíčové zaměstnance firmy, což eliminuje jejich fluktuaci.
Velmi důležitým kritériem pro kvalitní pracovní výkon zdravotnické profese je celoživotní vzdělávání. Charakter této práce to doslova vyžaduje. Lékařské, ale i nelékařské profese, vyžadují kontinuální seznamování s novými poznatky, ale také upevňování všech nabytých znalostí a dovedností. E-learning je pro tento druh vzdělávání efektivním a ideální řešením. Ve zdravotnictví se využívá v mnoha směrech, a to nejen například při výuce zdravotnních sester, mediků a ostatních zdravotníků, ale také samotných pacientů.
Ministerstvo zdravotnictví České republiky má vlastní individuální projekt, jehož cílem je podporovat zvyšování úrovně odborných znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků, ale i jiných odborníků z oblasti zdravotnictví. Zaměřuje se zejména na odborně profesní vzdělávání a výuku manažerských schopností. Jedná se o projekt č. CZ.1.04/1.1.00/46.00001, který je financován ze státního rozpočtu, prostředků Evropského sociálního fondu a prostřednictvím Operačního programu “Lidské zdroje a zaměstnanost”. Seznam oborů a specializací si můžete přečíst na stránce E-learning České lékařské komory.
E-learning je hojně využíván také při výuce cizích jazyků, počítačových dovedností, kontrolách průběhu studia, ale například také při realizaci výběrových řízení prostřednictvím online testů.
E-learning se osvědčil také při výuce postižených lidí, například při vzdělávání sluchově a tělesně postižených.
E-learning je možné využít také pro kondiční cvičení, fitness nebo ergonomii práce. Člověk provádí cviky, které mu ukazuje lektor prostřednictvím DVD, televize nebo internetu.
Moodle
Software pro tvorbu výukových systémů a elektronických kurzů na internetu. Je poskytován zdarma, jako OpenSource pod licencí GNU.
Articulate
Světově známý e-learningový software pro vytváření interaktivních kurzů.
Adobe Captivate
Světově známý e-learningový software pro vytváření interaktivních online kurzů pro všechna zařízení.
Adobe Connect
Světově známá online služba pro konference, webináře a e-learning.
Fronter
Tvorba výukových online kurzů pro školství a největší evropský poskytovatel platforem pro digitální učení.
Blackboard
Virtuální vzdělávací prostředí pro tvorbu a vedení online kurzů.
iTřída
E-learningový systém pro skupinovou či individuální výuku s dotykovými zařízeními bez rozdílu věku uživatele. Nabízí digitální učební materiály, úkoly, testy a další.
BOZP-SYSTEM
Specializovaný e-learningový nástroj pro interaktivní školení zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce. Systém nabízí kurzy BOZP, PO, školení řidičů, první pomoci, práce ve výškách, práce ve skladu a další individuální kurzy dle profesních zaměření.
CRDR s.r.o.
V brzké době vás budeme kontaktovat.
Přidejte se k nám
Potřebujete bližší informace o školení zaměstnanců nebo máte zájem o naše další služby z oblasti BOZP a PO? Zpracujeme vám nezávislou cenovou nabídku případně a zodpovíme jakékoli vaše dotazy. Odpovíme okamžitě nebo během málo několika minut, nejpozději však do 24 hodin od doručení zprávy.
chci znát cenu za školení
obecný dotaz
V brzké době vás budeme kontaktovat.
Přidejte se k nám
V brzké době vás budeme kontaktovat.
Přidejte se k nám
Společnost CRDR s.r.o. je pojištěna u Pojišťovny VZP, a.s. na pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti v oblasti BOZP a PO, pod číslem smlouvy 1200112441, se základním pojistným limitem 20 000 000,- Kč. Certifikát o pojištění poskytneme na vyžádání.
BOZP-SYSTEM byl úspěšně prověřen soudními znalci ze Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví, z.ú., jako vhodný nástroj pro školení zaměstnanců prostřednictvím e-learningu, který splňuje veškeré legislativní požadavky z hlediska BOZP a PO (znalecký posudek č. 004-02/2016).
